Benefiční koncert pro Ukrajinu - Ohlédnutí
10.3.2022, čtvrteční podvečer v před jarním Jičíně.
Masarykovo divadlo, diváky úhledně zaplněné hlediště, jeviště pokryté hudebními nástroji a zvukařskou technikou, malířské stojany se žlutomodrými obrazy, v šatnách pro účinkující houstne atmosféra, dokončují se poslední úpravy večerního oblečení a líčení - začíná něco nevídaného a vlastně i nevítaného - první "válečný" benefiční koncert v historii životů většiny z nás.
22.2.2022 začala v bezprostřední blízkosti naší republiky válečná invaze vojsk Ruské federace na území Ukrajiny. Tísnivá přítomnost válečného konfliktu se během jedné noci a jednoho rána přesunula z míst, kde jsme o ní doposud jen z bezpečí České republiky slýchali - ze států blízkého a středního východu - k nám "za humna" k našim sousedům na Ukrajině. Skoro každý z nás má, nebo zná ve svém okolí někoho, kdo se toho rána objevil s uslzeným obličejem a s výrazem strachu o svojí ukrajinskou rodinu a blízké.
V souvislosti s psaním tohoto článku, prvního "válečného" i v mém životě si nemohu nevzpomenout na můj oblíbený film "Králova řeč" a silný životní příběh koktavého anglického krále Jiřího VI.
Jeho projev, kterým svému lidu oznamoval vstup Velké Británie do 2 světové války, ve filmu podbarvený neuvěřitelnou hudbou 7 symfonie Ludwiga van Beethovena (dejte si video na odkazu výše, ať víte o čem mluvím) je mrazivým svědectvím o tom, že jsme se my lidé za těch 83 let vůbec nikam neposunuli.
Posuďte sami:
Anglický král Jiří VI - 3.9.1939 první válečný rozhlasový projev
"V této těžké hodině, možná nejosudovější v naší historii, posílám do každého domova mých poddaných jak tady, tak i v zámoří, toto poselství. Je vysloveno se stejně hlubokými city ke každému z Vás, jako bych mohl překročit Váš práh a mluvit s Vámi osobně. Je to už podruhé v životech většiny z nás, kdy jsme ve válce. Znovu a znovu a zase jsme se snažili najít mírové východisko z vážných rozporů, mezi námi a těmi, kdo jsou nyní našimi nepřáteli. Ale bylo to marné! Byli jsme přímo vehnáni do konfliktu, protože my se musíme postavit principu, který - pokud by zvítězil, byl by smrtelný pro veškerý civilizovaný řád, na celém světě. Tento princip, zbaven všech zástěn, je vlastně pouhá primitivní doktrína, že síla - je právo. A kvůli všemu, co sami považujeme za drahé, tak je nemyslitelné, že bychom se té hrozbě odmítli postavit. A právě z tohoto čestného důvodu oslovuji své poddané, tady doma a také mé poddané v zámoří, kteří si naši věc vezmou za svou. Žádám je, aby stáli klidně, pevně a jednotně, v těchto časech zkoušky. Náš úkol bude těžký. Před námi mohou být temné dny a válka už nadále nezůstane omezena jen na bitevní pole, avšak my můžeme udělat jedině to, co považujeme za správné a s pokorou svěřit naši věc Bohu. Jestliže jeden jako druhý zachováme rozhodnou věrnost, tak s Boží pomocí, nakonec zvítězíme."
Zdá se Vám to tak, jako mě povědomé?
Ze všemožných dohadů, výroků, novinových zpráv a článků je jasné, že asi všechny strany jakéhokoli konfliktu, by mohli použít podobnou řeč, pro uvedení svých lidí do válečného stavu.
Vážně neexistovala možnost se domluvit?
Jak v roce 1939, tak v roce 2022
Už týdny žijeme ve světě, kde nám přibývající skupiny traumatizovaných lidí ukazují, že se blízko nás odehrávají další a nová válečná utrpení, a že domluva bohužel stále není nejsilnější lidská disciplína hlavně proto, že jí často přehluší síla a moc individuálních zájmů.
Co zbývá jiného než vzít to nejlepší, co umíme a pokusit se nejenom shromáždit peněžní dary na pomoc válečným obětem, ale také věnovat čas, pozornost a energii tomu, jak mohou věci vypadat, jaké výsledky se mohou dostavit, když se lidé domluví.
My jsme se domluvili:
učitelé a žáci jičínské ZUŠ
pan starosta města Jičína JUDr. Jan Malý
pan ředitel KZMJ Bc. Pavel Nožička
pan ředitel Oblastní
Charity Bc. David Rejlek
VideoStudio Pavla a Pavlíny Podobských,
VOKO reklama - Jan Košíček
Salon Diamond Pavlíny a Pavla Podobských
A vy, návštěvníci koncertu a přispěvatelé do kasičky dobrovolného vstupného, kteří jste společně s námi shromáždili téměř 55tis na pomoc ukrajinským rodinám, ubytovaným v okolí Jičína.
Děkujeme Vám!
Čím jsme tedy naplnili koncertní čas?
Po úvodních projevech zazněly dvě písně, které spolehlivě vysunou posluchače ze sedadel, do postoje úcty a hrdosti, i když tentokrát se bohužel jejich poslech neobešel bez slz smutku, bolesti a strachu.
František Škroup /Josef Kajetán Tyl - píseň "Kde domov můj"
Státní hymna České republiky
Mychajlo Verbyckyj/Pavlo Čubynskyj -píseň "Šče ne vmerla Ukrajiny i slava, i voľa"
Státní hymna Ukrajiny
"Ještě neumřela Ukrajiny ani sláva, ani svoboda,
Ještě se na nás, bratři Ukrajinci, osud usměje.
Zhynou nepřátelé naši jako rosa na slunci,
Začneme konečně vládnout v naší zemi......"
Vystoupení první:
Po emotivním úvodu se odvážné role prvního hráče chopila Maruška Krejcarová a zahrála na klavír skladbu "Poem" skladatele Zdenka Fibicha.
Maruška svým výkonem, milým úsměvem a žluto-modrou mašlí v culíku uvolnila to tísnivé, co v úvodu takového výjimečného koncertu nemohlo nebýt, tu atmosféru blízké přítomnosti války a přenesla nás do večerní "Selanky" na pražském Žofíně. Zajímá Vás proč Selanka a Žofín?
Pak Vám doporučuji článek, Českého rozhlasu o panu Fibichovi, jeho láskách, hudbě a skladbě Poem na odkazu zde:
Vystoupení druhé:
Anežka Floriánová nás ovšem zase vrátila do dramatické reality krásnou interpretací 3. věty skladby "Concertino" německého skladatele duchovní a chrámové hudby Gustava Gunsenheimera, kterou zahrála na zobcovou flétnu za klavírního doprovodu pana učitele Michala Petiry. První rytmizované opakované tony skladby trochu připomínají vojenský pochod, nebo válečný marš a další části třeba středověký hrad, nebo kapli, kde se lidé modlí a žádají o pomoc možná i v těžších časech.
Vystoupení třetí:
Melancholická nálada "Valčíku gis - moll" pro čtyřruční klavír autora Johannese Brahmse v podání Lindy Novotné a Laury Pácalové své posluchače z tísnivé nálady tak úplně nevyvedla, což dobře ladí s danou situací, přece jen - nejsme na estrádě, ale na "válečném" koncertu.
Vystoupení čtvrté:
Ali John Meredith-Lacey, známý pod přezdívkou Novo Amor, je velšský multiinstrumentalista, zpěvák, skladatel, zvukový designér a producent.
Jeho skladbu "Anchor" česky "Kotva" zazpívala Ema Dobiášovská a sama se při tom doprovodila na elektrickou kytaru. Svým ojedinělým hlasem a soulovým projevem dodala textu milostné písně atmosféru, která zvedala posluchačům "husí kůži, jako pralinky".
"A já slyším tvoji loď, jak přijíždí
Tvé slzy, moře pro mě k plavání
A já slyším přicházející bouři
Má milá, je to všechno, čím jsme kdy byli?
Zakotvi se ke mě, lásko
Zakotvi se ke mě, lásko
Zakotvi se ke mě, lásko
Oh, zakotvi se ke mě, lásko...."
Vystoupení páté:
Co dodat k číslu 5 ?
Je někdo, koho nezamrazí při nezapomenutelné úvodní melodii k seriálu Cirkus Humberto, kterou (a ne jenom jí) si její autor, skladatel Karel Svoboda vysloužil nesmrtelnost na českém nebi filmové a muzikálové tvorby?
Sestry Jolana a Karolína Stránské svůj koncertní kus pro čtyřruční klavír podaly přesně s tím emotivním nábojem, který měl Karel Svoboda v úmyslu. Začátek skladby ve veselém, varietním duchu přejde náhle do takové tragičnosti a osudovosti, že člověk ani nemusí vidět seriál a už ví, o čem bude. Především o tom, že za každým lidským uměním stojí bohužel i nějaké utrpení. Osudy cirkusové rodiny jsou stejné, jako naše vlastní. Všechno jsme si nějak museli "vybojovat". I tu schopnost sednout za klavír a zahrát lidem v nelehké situaci.
Vystoupení šesté:
Marcel Lucien Tournier byl francouzský harfista, skladatel a pedagog, který složil důležitý sólový repertoár pro harfu, čímž rozšířil technické a harmonické možnosti nástroje.
Melancholickou skladbu "Promenade á l´Automne" - "Podzimní procházka" zahrála na harfu Karolína Matysová společně s paní učitelkou Šárkou Rejškovou - flétna. Jejich společné tóny nás skutečně přenesly do opuštěných podzimních pařížských ulic.
Při uvažování o lidské schopnosti, vyjádřit něco něčím, člověk žasne. Jak je možné, že stejný živočišný druh je schopen z několika tónů harfy a flétny vyvolat dokonalou iluzi podzimní procházkové melancholie a zároveň připravit a zorganizovat válečné tažení? Je to zvláštní
Vystoupení sedmé:
David Suk skoro, jakoby se zamýšlel nad podobnou otázkou, když se posadil za klavír a interpretoval emocí plné "Nocturno e - moll" Fryderyka Chopina. Uhrát takovou skladbu na takovém koncertě, v tak mladém věku a v takové kvalitě - to už je opravdu porce umění.
Za mne: "Klobouk dolů!"
Vystoupení osmé:
Charles Auguste de Bériot "Koncert a - moll" 1. Věta a naše úžasná houslistka Vlasta Pospíšilová, která už má s podobně náročným vystoupením zkušenost, když si zahrála na začátku školního roku na koncertě s houslovým virtuosem Jaroslavem Svěceným. Vlastička ušla velký kus hudební cesty a předvedla bravurní výkon, společně s paní učitelkou Markéta Mašková, která jí doprovodila na klavír.
Vystoupení deváté:
Nepřekonaný song z muzikálu "Cats" autora Andrew Lloyda Webbera, píseň "Memory" - "Vzpomínka" a naše něžná zpěvačka Kristýna Kopalová se svým čistým hlasem a citu plným projevem, za doprovodu pana učitele Pavla Krčmárika. K tomuto, výkonu se dá říct jen to, že dokonale vyjádřil hlavní myšlenku písně. Touhu po lásce, která trvá od narození všech živých tvorů až do jejich smrti. Stárnoucí osamělá kočka se toulá po měsícem zalitém chodníku a vše, po čem touží, je dotek, blízkost a přítomnost někoho, něčeho láskyplného.
"Dotkni se mě!
Je to tak lehké, nechat mě tu samotnou
s mou vzpomínkou
na mé slunečné dny.
Jestli se mě dotkneš,
porozumíš, co je štěstí
Koukni! Začal nový den..."
Vystoupení desáté:
Josef Severa vystupující, dle jeho učitele pana Jana Rýznara, pod americkým
pseudonymem Joseph North nás svojí
interpretací "Blues" autora Boba Mintzera přece jen trochu probral z té
nálože melancholie a smutku, luxusním džezíkem, a připravil nás na rockovou
nálož školní kapely Shame orchestra.
Vystoupení jedenácté:
"Shame orchestra"
Natálie Prokopová - kytara a zpěv
Ivana Soukupová - saxofon
Josef Severa - saxofon
Anna Barešová - keyboard
Ondřej Lukáš - elektrická kytara
Josef Kyselo - basová kytara
Kamil Novotný - bicí souprava
Roková píseň "What´s up" americké skupiny 4 Non Blondes.
Bylo to skvělé, uvolňující vystoupení. Po všem tom napětí a emocích předcházejících čísel se kapela "opřela do vesel" a Natálka Prokopová s kytarou, jako pořádná rockerka vystřihla:
"...A tak se ráno budím, A vycházím ven, A zhluboka se nadechnu a cítím se skutečně silná, A křičím z plných plic
Hej-ej-ej-ej - CO SE TO DĚJE?!
A já říkám, hej-ej-ej-ej, Hej-ej-ej
Řekla jsem hej, co se to děje
A já říkám, hej-ej-ej-ej, Hej-ej-ej
ŘEKLA JSEM HEJ, CO SE TO DĚJE??!"
Vystoupení dvanácté:
Ovšem závěr první poloviny koncertu se dostal někam, kde ti, co vědí a znají, už jen mlčky poslouchají a uznávají, že tady - není co dodat.
Skladba "The Messiah Will Come Again" má svůj vlastní osud a její svědectví o válce v duši, talentem i démonem posedlého člověka, nechá posluchače v něčem, co je napůl agonie a napůl extáze. Cestu z tohoto zážitku si musí najít každý sám v sobě.
Skladbu "Mesiáš se vrátí" si vzali do prsů a nástrojů 3 fenomenální kytaristé:
První byl její autor Roy Buchanan, americký kytarista a bluesový hudebník, průkopník zvuku Telecaster. Roy byl ve svém nitru zmítaný dvěma silami: alkoholem a intenzivním vztahem k náboženství. To je v pravdě neslučitelná kombinace a svého nositele vystavila čirému osobnímu peklu, které bohužel skončilo sebevraždou.
O skladbě "The Messiah Will Come Again" napsal americký hudební historik a kritik Graham Reid toto:
"Začíná bluesovým přeběhnutím pískajících varhan, přechází do mluvené lyriky
"Chodil jsem na mnoha místech, kde jsem nikdy neměl být, a vím, že Mesiáš... přijde znovu!", pak se točí do nádherně melodického sóla s ozvěnou. Stoupá k nebesům přes koktavou kadenci a vrací se zpět na zem s kytarou, která pláče tak hluboce, že můžete cítit, jak vám rve srdce, když se rozplyne v dlouhé noci naděje a vykoupení."
Původní verzi skladby převzal neméně fantastický kytarista Garry Moore a skladbu upravil do podoby bez citace, která se stala součástí jeho sedmého alba "After the War" - "Po válce."
Mezi hudebními kritiky na celém světě se sdílí názor, že pokud mohl někdo převzít "The Messiah Will Come Again" od Roy Buchanana a zahrát jí s jejím plným obsahem a významem a ještě něco přidat, tak to mohl být jedině Garry Moore.
Je tu ovšem ještě třetí kytarista, který zahrál "The Messiah Will Come Again" se vším, co k tomu patří a ještě něco přidal, a to náš pan učitel Vít Heřman a jeho doprovodná kapela, na "válečném" benefičním koncertě pro Ukrajinu.
Vít Heřman - elektrická kytara
Lukáš Knap - keyboard
Václav Tláskal - bicí souprava
Josef Kyselo - basová kytara
********* PŘESTÁVKA *********
O přestávce jsme si, kromě občerstvení našli snad všichni chvilku na postání u nádherných obrazů žáků našeho výtvarného oboru.
Zadání paní učitelky Zuzany Adamové znělo: "Pokojná Ukrajina" v barvách žluté a modré ukrajinské vlajky. Při pohledu na patnáctku žlutomodrých vyjádření klidu, slunce a bezpečí by se hodil i prostý název "Pokojná krajina".
Možná jsme si my, obdivovatelé těchto nevšedních, výtvarných děl našich dětí, při pohledu do fantaskních horizontů a sluncem zalitých panoramat uvědomovali, že už ani nevíme, jak vypadá, voní a dýchá "Pokojná krajina". Ještě, že to vědí ty děti.
Díky dětem za jejich představivost a paní učitelce za inspiraci.
Čím se dá začít druhá polovina už tak silného a emocemi nabitého večera?
Vystoupení třinácté:
Uvedení diváků po přestávce do sedadel a nálady pro druhou, stejně výživnou, část koncertu, která měla ještě přijít, nemohlo být vhodnější a citovější, než výrazový tanec v podání naší paní učitelky Aleny Lyczkowski, která si připravila vlastní choreografii s názvem "Opuštěná láska".
Skladba, která byla hudebním podkladem pro vystoupení s názvem "Kytka" v úpravě pro dvě cella české skladatelky, zpěvačky a instrumentalistky, uměleckým jménem Vladivojna La Chia, je součástí sountracku k českému filmu "Až po uši".
Paní učitelka v průběhu necelých dvou minut svým tancem vymazala z mysli diváků vzpomínky na přestávkové rozhovory a chlebíčky, a bez jediného slova jsme byli všichni zase tam, kde nás na konci předchozí části programu vypustil k oddechu "Přicházející Mesiáš" pana učitele Heřmana - na koncertě pro lidi ze světa, kde láska prozatím nezvítězila.
Vystoupení čtrnácté:
A ani následující kus, první věta z "Měsíční" sonáty cis - moll pro klavír, Ludwiga van Beethovena, v nevšedním a emotivním podání paní učitelky Kataríny Kalvodové, nepustila posluchače z návštěvy prostoru za hrudní kostí - krajiny srdce.
Poznámka: 15.11.2020 se na Facebooku a You Tube objevilo video americké hudební producentky Tamar Springer, která zveřejnila svého 94 letého otce, hudebního skladatele Philipa Springera, který pro ní, jako dar k narozeninám zahrál na klavír právě první větu z "Měsíční sonáty".
Souvislost s naším koncertem je ta, že někdo dá své ruce, své soustředění, svou mysl a srdce dohromady proto, aby stvořil interpretaci výjimečné hudby, jako dar. Dar lásky, účasti a soucitu pro druhého člověka.
Paní učitelka svojí "Měsíční" darovala nám posluchačům, a především ukrajinským dětem a rodinám.
Vystoupení patnácté:
Hudba Johanna Sebastiana Bacha, nemůže chybět tam, kde má přijít ke slovu lidská i hudební ušlechtilost.
Druhá věta "Koncertu pro dvoje housle" v podání paní učitelek:
Ludmily Krčmárikové a Miroslavy Mrkáčkové, za klavírního doprovodu pana učitele Pavla Krčmárika, doplnila plejádu děl významných hudebních skladatelů o specifický, "Bachovský pohled na věc".
O Bachovi se říká, že mu jeho hudbu diktoval nebeský andělský sbor, protože její krása a melodičnost snad ani nepochází z našeho světa. S trochou, v tomto případě snad omluvitelné patetiky, by se dalo říci, že nám paní učitelky svým vystoupením snesly kus Bachovského "nebe na zem" tedy spíš na jeviště Masarykova divadla.
Ne nadarmo, se o všestranném muzikálním talentu říká, že jeho majitel zahraje všechno
"od Bacha, po Zacha".
Parafrází na první verš Biblické knihy Genezis, bychom k naší moderní hudbě mohli říci toto:
"Na počátku, byl Bach."
Zahrát Bachovskou melodii není vůbec tak jednoduché, jak to vypadá. Interpret si nevydechne ani na vteřinu ze soustředění na křišťálovou čistotu tónu a při tom musí být jeho ruka lehká a jeho hudba ladná, tančící. Paní učitelky si rozhodně zasloužily ovace okouzleného publika.
Vystoupení šestnácté:
Když se řekne hudebníkovi etuda, většinou se mu zježí srst a zpotí čelo. Etudy jsou vlastně prstová, nebo dechová cvičení, která mají za úkol naučit ruce, ústa a tělo člověka ovládat hudební nástroj. Etuda je něco, jako v češtině diktát. Fakt to člověk, většinou moc nemusí.
Ovšem koncertní Etudy, jako je třeba "Revoluční" c - moll Fryderyka Chopina, to je něco úplně jiného. Zůstává zde potřeba naučit své ruce vysoké klavírní technice a do běhavých i akordických pasáží melodie dát nejen ten cvik, ale taky cit a hudebnost. Pan učitel Pavel Krčmárik si před výkonem hřál celé odpoledne ruce v rukavicích, aby mu neztuhly klouby a výsledek stál za to. "Revoluční" byla dech beroucí.
Vystoupení sedmnácté:
Existují hity, kterým se zkrátka nedá dát jiné přízvisko, než "Oplodňovák" a není to míněno jako posměšek, ale naopak výraz nejvyššího stupně uznání, za melodii, která nezestárne, nezevšední a nikdy z ní nevyvane její milostné fluidum.
Skladba "When I Need You", anglického zpěváka, kytaristy a hudebního producenta Alberta Hammonda je právě takovým songem, který nikdy nepřestane fungovat přesně tak, jak si lidé u "Oplodňováků" představují.
Skladba samotná je ovšem něco, jako surový podklad. To, co z ní udělá ten pravý zážitek je teprve interpretace a osobní vklad toho, kdo jí hraje.
Pan učitel Jan Rýznar se svým saxofonem, fantastickým tónem a omračujícím finále skladby řekl kategoricky: "Válka neválka, LÁSKA tady prostě BUDE!" ...A byla.
Až si poslechnete záznam koncertu na You Tube, myslím, že si stejně jako já, budete jednotlivá čísla přehrávat opakovaně, protože se tomu zkrátka nedá odolat. Tak Vás předem upozorňuji, že u tohoto vystoupení se to možná dostane i na desítku :-)
Vystoupení osmnácté:
Paní učitelka Kalvodová uvedla výstup naší bývalé žačky i kolegyně Dariny Stránské slovy:
"A zpátky do Romantismu".
Romantika předcházejícího čísla a Romantismus skladby "Polonéza Op. 40 č. 2 c - moll" Fryderyka Chopina je asi takový rozdíl, jako mezi slovy "Obyvatel" a "Obývák".
Má to stejný kořen, ale vyjadřuje to úplně jiný obsah.
Romantismus je (dle Wikipedie) "umělecký a filozofický směr a životní postoj euroamerické kultury konce 18. století a začátku 19. století. Základními kameny romantismu jsou cit, individualita (a individuální prožitek) a duše (zejména trýzněná duše). Romantismus vznikl jako reakce na monopol rozumu ve filozofii osvícenství, strohost antikou inspirovaného klasicismu."
Cit, individualita a prožitek - to jsou naprosto přesné atributy klavírní hry, zlatovlasé princezny Darinky, která tyto kvality vložila do každého tónu svého výstupu.
Vystoupení devatenácté:
O skladbě "Mazurek" Antonína
Dvořáka se píše na webu: antonin-dvorak.cz toto:
"Dvořák zkomponoval Mazurek e moll na přání svého nakladatele Simrocka, který po úspěchu Slovanských tanců žádal od skladatele drobný kus pro housle ve stejném stylu. Jednoduchá forma je vystavěna ze dvou kontrastních témat, jednoho výrazně rytmického a druhého lyrického. Tiskem vyšel Mazurek u Simrocka ještě téhož roku kdy byl zkomponován, s dedikací Pablo de Sarasatovi. Skladba existuje také ve verzi s doprovodem orchestru."
Podle takového popisu by člověk čekal skladbičku někde na pomezí dětské říkanky a doprovodné melodie pro první lekci v tanečních, kde to bývá právě mazurka na začátek, aby se adepti nácviku společenského tance nepolekali.
Paní učitelka Ludmila Krčmáriková nás ovšem
vyvedla z omylu a svojí virtuózní hrou náročného kusu, při kterém jí na
klavír doprovodil její manžel Pavel Krčmárik, nás usadila do sedadel s výrazem
naprostého úžasu. Je to sakra těžký part, tenhle drobný kus pro housle a
nezbývá, než gratulovat paní učitelce k takovému výkonu.
Vystoupení dvacáté:
Aram Iljič Chačaturjan
byl sovětsko-arménský hudební skladatel, klavírista a dirigent.
Klavírní skladba "Toccata" v podání paní učitelky Venduly Bachtíkové byla v našem programu něco, jako kus "pro náročné".
Připomínala mi trochu hlavolamy sudoku "pro náročné", které luští můj táta. Já sama bych se o takový kus ani nepokusila (jak v oblasti hry na jakýkoli nástroj, tak ani v tom luštění).
Hudba jako tato, svého posluchače v první chvíli znepokojí.
Co to vlastně je? Kam se to vyvine, bude v tom nějaký smysl?
Stejné, jako u sudoku pro náročné. Prvotní pohled na téměř prázdnou tabulku osamělých čísel pošle luštitele do "údolí stínů a beznaděje" :-) Dá tahle věc vůbec někdy nějakou logiku?
A pak se ale necháte vést hudbou a postupně se význam i krása objeví. Skladba nejen, že dává smysl a drží pohromadě, ale vtahuje Vás do svých útrob a ukazuje překrásné pasáže klavírního mistrovství.
Je stejná, jako nehmotná, ale přesto mocná logika lidského mozku, která provede (tedy v případě mého táty, ne bohužel mě samotné) luštitele doplňovačkou 9 číslic tak, že konečný výsledek je dokonalý a smysluplný.
Troufnout si na "kus pro náročné posluchače" vyžaduje porci odvahy, velkou dřinu a přípravu. Paní učitelka Bachtíková nic z toho nevynechala a své posluchače dovedla s jistotou do dokonalého finále.
Vystoupení dvacáté první:
Citace z Wikipedie: "Sedlák kavalír (v originále italsky Cavalleria rusticana)
je opera Pietra Mascagniho z roku 1890. Autory libreta jsou Giovanni Targioni-Tozzetti
a Guido Menasci. Tato jednoaktovka uvedená poprvé 17. května 1890 v Římě je
považována za základní dílo celého směru italské opery nazývaného verismus."
Část "Intermezzo" z opery Cavalleria rusticana zahrály paní učitelky Šárka Rejšková na flétnu a Pavla Novotná na harfu a jejich vystoupení zklidnilo atmosféru k blížícímu se závěru večera. Po všech vypjatých tónech předcházejících čísel to bylo téměř až úlevné, subtilní a něžné hudební pohlazení, které předznamenalo poslední dvě čísla, za které už nemluví jenom hudba, ale také text.
Vystoupení dvacáté druhé:
Píseň Antonína Dvořáka - "A les je tichý kolem kol" v provedení naší bývalé žačky a současné paní učitelky, talentované operní zpěvačky Aničky Zedníčkové mluví k tématu války, života a smrti sama za sebe:
"A les je tichý kolem kol,
jen srdce mír ten ruší,
a černý kouř, jenž spěchá v dol,
mé slze v lících, mé slze suší.
Však nemusí jich usušit,
necht' v jiné tváře bije.
Kdo v smutku může zazpívat,
ten nezhynul, ten žije, ten žije!"
Zbývá jen poděkovat Aničce a jejímu korepetitorovi Pavlu Krčmárikovi, že propůjčili své umění mistru Dvořákovi a společně s ním dali našemu koncertu nezapomenutelnou tečku.
Koncertem provedli: paní učitelka Katarína Kalvodová a pan učitel Jan Rýznar.
Mistr zvuku: pan učitel Jiří Kroupa.
Příprava jeviště pánové: Michal Petira a Ondřej Matějka
A přídavek?
K tomu není třeba dodat nic.
Jen píseň, text, kytaru a společný zpěv pana učitele Jana Rýznara s celým sálem:
Karel Kryl, píseň "Bratříčku zavírej vrátka"
"Bratříčku, nevzlykej, to nejsou bubáci,
vždyť už jsi velikej, to jsou jen vojáci,
přijeli v hranatých železných maringotkách.
Se slzou na víčku hledíme na sebe,
buď se mnou, bratříčku, bojím se o tebe
na cestách klikatých, bratříčku, v polobotkách.
Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavřel jsi vrátka?
Bratříčku, nevzlykej, neplýtvej slzami,
nadávky polykej a šetři silami,
nesmíš mi vyčítat, jestliže nedojdeme.
Nauč se písničku, není tak složitá,
opři se, bratříčku, cesta je rozbitá,
budeme klopýtat, zpátky už nemůžeme.
Prší a venku se setmělo,
tato noc nebude krátká,
beránka vlku se zachtělo,
bratříčku, zavírej vrátka! Zavírej vrátka!"