Jaroslav Svěcený přednáška

V to příjemné, zářijové, úterní odpoledne k nám do školy přijel vzácný host, královehradecký rodák, houslový virtuóz pan Jaroslav Svěcený.

Pro jičínské hudební publikum si připravil večerní houslový koncert v Masarykově divadle a pro nás, děti a učitele na Zušce nevšední přednášku o historických, mistrovských houslích včetně ukázky toho, jak takové housle vypadají a jaké jsou rozdíly v jejich zvuku.

Na přednášku byli pozváni žáci smyčcového oddělení i s rodiči, protože taková krása, sběratelská hodnota a také encyklopedické znalosti o vývoji technice houslařského řemesla se jen tak nevidí.

Pan Svěcený přišel do Porotního sálu, v doprovodu svého manažera, ověšený několika kufříky a pouzdry, ze kterých se vyklubaly na svět hned čtvery housle najednou.

To my ve škole neznáme. Většinou máme co dělat i s těmi jedněmi, které si děti po zapůjčení ze školního archivu odnesou domů. I na jedny housle to stojí hoodně trpělivosti a práce, aby je mladí houslisté, společně se svým učitelem, postupně rozezněli do jasných houslových tónů. Natož čtvery najednou. To už chce pořádný cvik a smyčcové řemeslo v rukách. 

Pan Svěcený nám tedy předvedl ne jenom ty ruce a to mistrovské houslové řemeslo, ale ještě i něco navíc. Famózní přehled soudního znalce o vzniku, vývoji a kvalitě jednotlivých houslařských škol.

Víte, jaký je rozdíl mezi houslistou a houslařem?

Je houslová a houslařská škola to samé?

Po zhlédnutí ukázky nejstarších houslí, které k nám do jičínského Porotního sálu, doputovaly napříč Evropou a staletími: housle z roku 1670 z dílny italského, houslařského mistra Nicola Amati (1596 - 1684), který působil v katedrále italského města Cremona a byl učitelem nejslavnějšího houslaře všech dob Antonia Stradivariho, je nám posluchačům přednášky už výše popsaný rozdíl jasný.

Houslista je ten, kdo na housle hraje a houslař je ten, kdo housle vyrobí.

V průběhu ukázek vzácných nástrojů a porovnávání barvy jejich zvuku, přicházíme na další zákonitosti hudebního řemesla, že totiž jedno bez druhého i bez třetího nemůže být.

Teprve spojením špičkového houslaře a jeho nástroje, dokonalého houslového hráče a stejně osvíceného hudebního skladatele může vzniknout ten pravý, nevšední a povznášející zážitek, který nám posluchačům hudba může poskytnout.

V době YouTubu a Spotify nahrávek velkých orchestrů, nebo světových umělců, dostupných poslechu kdykoli a kdekoli, zapomínáme na to, že než to všechno vzniklo, muselo mnoho lidí před námi vynaložit hodně sil a zapálení, třeba i po celý svůj život.

Antonito Stradivari vymyslel tvar moderních houslí tak, aby byly zvučné a silné, ne jen do malých sálů šlechtických domů, ale třeba i pro hru ve velkých katedrálách. Celý život experimentoval s tvary houslí a materiálem, až našel tu nejlepší kombinaci pro nástroje, které dnes patří k těm nejdražším sběratelským exponátům na světě.

Dozvídáme se, že skutečně staré, historické housle mají 12 až 15 vrstev laku a houslaři je stavěli ze dřeva stromů, které rostly ve studeném období malé doby ledové 16 a 17 stol. a díky tomu se dalo jejich dřevo lépe tvarovat, bylo silnější a výsledný zvuk houslí pak také.

Mimo houslí velkých italských a francouzských mistrů máme možnost vidět a slyšet také housle české, pocházející z dílny mistra Johanna Eberle, který působil počátkem 18 století v Praze v domě U tří housliček. 

Přednáška pana Svěceného byla tak zajímavá, že v Porotním sále bylo po celou dobu, více než hodinového povídání, ticho a pozorný klid. Na konci setkání byl ještě prostor pro otázky a prohlédnutí těch úžasných nástrojů z blízka.

Všichni zúčastnění si asi velmi dobře uvědomili, že mají před sebou něco, co se hned tak nevidí. Velmi si vážíme času, ochoty a přívětivosti pana Svěceného, se kterou se nám věnoval.

Tím ovšem chvíle slávy pro naší školu neskončila, ale naopak, to nejlepší mělo teprve přijít.

O tom si ale musíte počíst v dalším článku:

"Vlasta Pospíšilová a Jaroslav Svěcený na prknech Masarykova divadla."