NOVOROČNÍ POZDRAV

Milí přátelé školy, milí rodiče a děti.

Jsme v novém roce 2022 a asi málokterý novoroční gratulant nepřál sobě a svým blízkým, aby byl lepší, klidnější a radostnější než ten jednadvacátý.

Člověk by si neměl stěžovat na osud, protože pravdou je, že nikdy nevíme, jak dobře se máme, dokud nám právě osud neukáže, že umí být ještě mnohem kreativnější v disciplíně - dávat lidem důvody ke stížnostem.

Malá bilance uplynulého roku je ale na místě, když si představujeme ten prázdný, dvanáctiměsíční prostor před námi. Není třeba připomínat všechny významné zážitky, protože bychom délkou článku dosáhli spisovatelské nemravnosti, ale některé události stojí za vyvolání z minulosti. A protože krátkodobá paměť je přece jen trochu barvitější, než její dlouhodobá sestra, vezmeme tu bilanci pozpátku.

Prosinec 2021 přinesl škole mimo vítaných překvapení, jako například: "Spontánní arkádový koncert" aneb zpívání koled z druhého patra zámku, "náhodně" shromážděným rodičům na nádvoří, také jeden nevítaný údiv, možná až šok.

Ocitli jsme se, bez varování a vysvětlení v románové kapitole knihy: "Veselé Vánoce Kristýnko". Bohužel jsme ale nedostali part "kladného hrdiny", ale spíše hrabivého a vypočítavého padoucha, který "ošulí", co může. Popis jednoho z nejtěžších koncertů dětského orchestru, který jsme kdy realizovali, a to: Koncertu k poctě Vadima Petrova, pořádaný městem Jičínem v rámci festivalu JMP 18.9.2018 v kostele Sv. Jakuba - je na stránkách knihy vylíčen, jako laciné estrádní představení, za drahé peníze, které svým aktérům - dětským hráčům, křiví charakter a úctu k hudbě.

Že je nám to líto a nerozumíme důvodu proč? - to je více, než jasné.

Vadim Petrov, hudební skladatel a pedagog po sobě zanechal moře citu, kultury a úcty k životu, lidem a dětem. Je pro naší školu něco, jako legendární trenér sportovního klubu, nebo primář Sova pro "Nemocnici na kraji města". Připravit koncert k jeho poctě, sestavený ze skladeb psaných pro profesionální symfonický orchestr, nacvičit tyto party s dětmi, postavit se před autora a plný kostel lidí a uhrát hodinový program, to byl pro nás učitele a především naše žáky maximálně náročný úkol. Byli jsme šťastní, že jsme to dokázali a tak je pro nás tento románový, vánoční dárek opravdu smutnou událostí.

Pokud neznáte jméno Vadima Petrova, tak znáte určitě toto:

https://www.youtube.com/watch?v=C81Q0EQ4SPI

Nebeskou znělku večerníčku "Krkonošské pohádky" na odkazu hranou našimi žáky přímo na inkriminovaném, románovém koncertu.

Co naplat! Někdy se zkrátka naše koncerty znelíbí, i když pro jejich realizaci uděláme maximum. Slovy páně Trautenberka, z Krkonošských pohádek:

"To kyselo je moc kyselý a ten bramborák je moc bramborovej!"

Nezakončíme ale naší celoroční bilancí jen prosincem.

Podzim roku 2021 a naše letošní první pololetí se neslo v duchu dalších Trautenberkových slov:

"Nestát, nelelkovat, dělat!"

Věděli jsme, že máme 3 měsíce, do vánočních prázdnin, na obnovení, nebo aspoň oživení všeho, co bylo dlouhou distanční výukou přerušeno. Děti odvykli přes onlajnové období osobnímu kontaktu s učiteli, ostatními žáky i živými posluchači. Skočili jsme tedy po prázdninách rovnou do koncertu s pásmem "Voda", které naplnilo Porotní sál k prasknutí. Děti se ještě ani nerozkoukali ve škole, my učitelé jsme ještě ani nevyplnili třídnice a neupravili nástěnky a už tady bylo vystoupení dramatického oboru a školního sboru. V tu nádhernou zářijovou sobotu jsme si všichni připadali, jako v ráji. Žádné kamery, stávkující wifiny, nefunkční mikrofony, ale všechno naživo, včetně doprovodných nástrojů, tleskajících diváků a úžasného vedra babího léta za otevřenými okny Poroťáku.

Plánovali jsme toho ještě mnohem víc: Výjezdové soustředění sboru a orchestru, Luciánské slavnosti, Staročeské vánoce, jako program "předskokan" před slavnostním rozsvícením vánočního stromu a mnoho dalšího, ale covidová situace pracovala proti nám. I když už byla milosrdnější, než na podzim předcházejícího roku. Mohli jsme sice velmi omezeně, ale přece - chodit do školy. Ve škole se vžilo heslo: "Každá živá hodina, dobrá hodina"

S trochou nadsázky se náš boj s covidovým režimem dá opět shrnout větou páně Trautenberka: 

"Mě nikdo poroučet nebude. Když on na mě s deštěm, já na něho s flintou!" 

Díky přízni, nadšení a empatii Vás rodičů jsme tedy i přes zákazy a omezení, zazpívali z oken Porotního sálu (viz foto níže) skoro plnému náměstí při neoficiálním rozsvícení vánočního stromu a skoro plnému nádvoří při stejně neoficiálním arkádovém koncertu.

Pra-frází na Trautenberka můžeme říct: 

"Nám Covid zavírat pusu nebude, když on na nás se zákazem, tak my na něho s laskavostí a soudržností".

Jak popsat prázdniny? Trautenberk je popsal za nás: 

"Když pán není doma, čeládka zvlčí!" : )

Co dodat? Dva měsíce volna, jsou dva měsíce volna. Nikdo na "to" ani nehrábne a tak víme, že nás v září čekají opět "nepopsané listy" v hlavách a rukou našich žáků. Jsme na "to" zvyklí a těšíme se i na "to"!

Zima a jaro roku 2021 se dá uvést jen jedním Trautenbekovým výrokem:

"Himl hergot donrvetr krucajs element!" 

Distančka, distančka a zase distančka. Seděli jsme měsíce doma u počítačů a snažili se za všech sil, udělat i v takových podmínkách výuku uměleckých předmětů smysluplnou. Jak odučit téměř celé pololetí, například výtvarného oboru, když dětem nevidíte pod ruce? O útrapách distanční výuky už jsme toho napsali hodně a všichni si jí ještě dobře pamatujeme. Při bilanci loňského roku má však nezastupitelné místo a vede nás k jedinému, společnému přání: aby se už neopakovala.

Co si tedy přát do Nového roku?

Aby nám dobrá energie a nálada pomohly vždy překonat i smutná překvapení. Abychom po celý rok upřednostnili spíše spravedlnost Krakonoše, než hloupost a chamtivost Trautenberka. Aby děti byly vždycky radši s námi ve škole, než doma za počítačem - to je úkol hlavně pro nás, učitele. A aby umění, kultura a vzdělání vedlo v našich rukou k radosti, moudrosti a laskavosti spíše, než ke kritice a napadání.

No a koho citovat na závěr?

Vadim Petrov hudba, Jaroslav Wykrent text.

Píseň: "Přátelé zeleného údolí"

"Kdybys tak náhodou měl pocit, že jsi sám. Tou cestou mechovou přijď rychle rovnou k nám. Vždyť fůru přátel máš, v zeleném údolí, a tak si jich jen važ, atˇ už jsi kdokoliv".