Školení první pomoci 

Jsme proškoleni o tom, jak poskytnout první pomoc.

V brzkém dopoledni ve čtvrtek 14.10.2021 jsme se (my učitelé) postupně, v případě opozdilců i s oroseným čelem a zadýcháním, shromáždili ve třídě hudební teorie.

Čekala tady na nás neuvěřitelně sympatická a příjemná paní doktorka v džínových laclech s těhotenským bříškem a batůžkem plným překvapení pro nás učitele hudby, vytažené ze svých domovů v tuhle (pro nás zákeřnou), skoro ranní hodinu.

Paní doktorka Andrea Fraňková se stala v nedávném čase naší novu závodní lékařkou a přijala svojí roli s energií a péčí, která nás překvapila. Upozornila nás na to, že bychom měli vědět a zkusit si natrénovat, jak pomoci v případě, kdy je někdo v naší blízkosti v ohrožení života následkem události, která se většinou přihlásí o slovo sama, nevítaná a nečekaná.

Nemoc, úraz, nebo jiné zranění může zanechat člověka v bezvládném stavu, kdy jedinou nadějí na pomoc a záchranu života je duchapřítomnost a odvaha jiného člověka.

Duchapřítomnost potřebná k tomu, nezpanikařit a vybavit si poučky ze školení první pomoci a odvaha skutečně zakleknout, pustit se do masáže srdce druhého člověka, nebo popadnout obvaz a škrtidlo a zkusit zastavit únik té nenahraditelného tekutiny, která nám všem proudí v žilách a tepnách.

Pokud jsme byli po tom ranním výpadu z domovů nepozorní a rozespalí, vše z nás opadlo po prvních vteřinách kontaktu s paní doktorkou.

Mile se usmála a vyhmátla nás (publikum složené z muzikantů, kterým práce začíná až odpoledne a vrcholí po večerech a nocích - pokud se tedy konají kulturně společenské akce s živou hudbou) už svojí první větou.

"Přemýšlela jsem, co asi učitelé hudby dělají dopoledne?"

Následný výbuch smíchu a sekvence vtipných odpovědí z celého prostoru učitelského sboru všechny přítomné dostala do dobré nálady a plné pozornosti. Tipovačka paní doktorky, že učitelé hudby dopoledne spí, cvičí a ...(dál už je to na osobní představivosti čtenářů), trefila ve všech případech "do černého". Své fantastické entrée v naší škole ještě doplnila dárečky v podobě spacího polštáře, cvičebních pomůcek i tou nevyhnutelnou plechovkou Plzně, která ve výčtu učitelské dopolední zábavy nemohla chybět.

Paní doktorka Fraňková nás během úvodních 5 minut dostala zcela na svou stranu a dál už jsme jí, více než hodinu, pozorně naslouchali. Velmi efektivně a prakticky nám předala své vědomosti a zkušenosti s resuscitací a záchranou lidského života.

Z této přednášky si, zcela jistě, všichni zapamatujeme:

jak napolohovat hlavu, abychom uvolnili zapadlý jazyk, jak poznat zda zraněný dýchá, jak přivolat pomoc a jak provést ty základní, životně nutné úkony, abychom zvýšili šanci zraněného na přežití.

Že resuscitace člověka není "naklepávání peřinky" jsme si vyzkoušeli na figuríně a asi všichni si už na vždy budeme pamatovat, že optimální rychlost stlačování hrudníku je v rytmu refrénu vánoční písně "Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas?"

Pochopitelně doufáme, že dneškem získané, nebo obnovené znalosti nebudeme muset nikdy použít, ale štěstí přeje připraveným a tak jsme moc rádi, že je máme.

Děkujeme paní doktorce Fraňkové, tým učitelů Zuš.