Románová epizodka - aneb Veselé Vánoce A DOST!
V psychologicko-pedagogickém semináři ve škole nás učili, že každý konflikt, dokonce i ten, který vznikl jako obranná (ne útočná) reakce se má ukončit.
To, co dělá peklo mezi lidmi, není rozdílný názor, ale neukončené emoce.
Většina z Vás už asi četla, nebo slyšela
o našem konfliktu s románovou kapitolou v knize Jindřišky Kracíkové -
"Veselé Vánoce Kristýno!" Naše reakce vyšla v regionálních novinách i našich Zuškovinkách a vy
jste si sami mohli a v mnohý případech, soudě podle došlých emailů, už i udělali vlastní obrázek.
Chceme nyní tuto událost naším posledním článkem zde na blogu ukončit. Řekli jsme si své a už se k tomu nebudeme vracet.
Text níže berte jako vysvětlení, pro Vás všechny, kteří jste slyšeli nějaký útržek, nebo četli komentář a dobře nechápete, o co šlo.
14.10.2021 vydalo nakladatelství ALBATROS MÉDIA výše jmenovanou knihu.
V knize se objevil popis konkrétního koncertu, který sice připravila, ale neorganizovala naše škola a v rozhovoru dvojice románových kamarádek u sklenky vína dostal tak znevažující podobu, že jsme to nemohli nechat být.
Koncert, o kterém se mluví, je možné shlédnout zde:
https://www.youtube.com/watch?v=rmT-8zYnx0Y
3.11.2021 paní autorka svojí kritiku v knize veřejně potvrdila, jako oprávněné nastavení pomyslného zrcadla našemu 3 roky starému vystoupení. Ke zhlédnutí je záznam křtu knihy na odkazu zde:
https://www.youtube.com/watch?v=cdkRolec3UA
Co nás v textu knihy tak pobouřilo? Nejlépe to posoudíte sami - citát ze 2 kapitoly knihy je zde:
"Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté," přerušil nás příjemný hlas konferenciéra.
"Dovolte, abych vás přivítal na mimořádném koncertě naší základní umělecké školy ..." Řeči, řeči, řeči. Byla jsem netrpělivá a netušila, že tohle je zdaleka nejlepší část programu. Kdybych to věděla, rozhodně bych si víc vychutnávala pohled na vlídného, jemně se usmívajícího muže a užívala si jeho informace, včetně té, že se koncert koná s grantovou podporou EU. To, co následovalo po jeho milém konvenčním proslovu, totiž překonalo veškerou mou fantazii. Byla to vražda mého něžného citu k lidušce.
Po koncertě jsme zašly do vinárny, abychom všechno pěkně probraly. Po druhé dvoudeci jsme byly tak rozjívené, že Adriana, se kterou jsem psala pro muzeum granty na kulturní akce a podporu cestovního ruchu, začala deklamovat:
"Představ si, jak bude vypadat grantová zpráva pro EU..." (zkráceno)
"Myslíš Závěrečné hodnocení projektu Pocta Vadimu Petrovovi?"
"Přesně! Bude to znít asi takhle: Dne 14. září v kostele sv. Jakuba ve Veselém Městečku..." vyprskla smíchy. Adriana byla nesmírně tvůrčí a o Jičíně, jakožto Veselém Městečku mluvila dost často. Bavilo mě to. A tak jsem pokračovala: ... "proběhl koncert k poctě významného českého hudebního skladatele Vadima Petrova, jehož skladby interpretovali žáci místní základní umělecké školy (dále jen ZUŠ) v rámci festivalu s dlouholetou tradicí Veselé Městečko všem (dále jen Vé eM Vé), ha ha ha." (zkráceno)
Žáci se nastudování věnovali od března letošního roku, tedy od chvíle, kdy se ZUŠ zavázala zúčastnit se VMV a získala grant EU na realizaci projektu. Během hodinu a půl trvajícího představení třicet členů orchestru a patnáct členů pěveckého sboru interpretovali soundtracky.." zahleděla se do programu " z Krkonošských pohádek, Krtečka, dále písně z Krkonoš, Burlesku, Stříbrnou serenádu, op 62 a Nocturno in G op. 60."
"Koncertu se zúčastnily významné osobnosti, to nesmí chybět", zdvihla do výšky ukazovák. "Hudební skladatel Vadim Petrov, jeho dcera .. (zkráceno)
Adriana slzela smíchy. Víno je prevít. "Koncert byl mimořádně úspěšný" finišuje. "Zúčastnilo se ho cca 140 návštěvníků, kteří účinkujícím a dojatému skladateli poděkovali potleskem při stand up povation." .. (zkráceno)
"A teď si představ, Adriano, jak by ten koncert popsala nezávislá divačka." .. (zkráceno)...
"Napsala by: Natěšení prarodiče a rodiče drží palce svým ratolestem. To je 120 z celkového počtu asi 140 návštěvníků, z nichž 10 náleží k organizátorům a zástupcům médií, sedm k hostům a zhruba tři byli ti, kdo si to zvolili, tedy já a kamarádka, plus někdo rezervní ať nežeru."
"Dozvídáme se, že děti nacvičovaly čtrnáct dní, protože přes prázdniny neměly náladu. Podle toho, jak se tvářily, náladu nemají stále."
"Dechy hrají falešně, ostatní to nezachrání," pojmenovávám pravý stav věcí. "Představuji si," pokračuji, "jak Vadimu Petrovovi ukápne slza a ten chlapec vepředu s houslemi pod bradou si pomyslí: Vidíš, dědku, tak stačily tři zkoušky, víc ani ťuk, a stejně tě to dostalo."
Adriana do mě drcla a mrkla: "A já mu na to odpovím: Holomlku nestoudná, pan Petrov pláče, protože hrajete strašně, on trpí a nemůže vám to říct, musí zachovat dekórum a pochválit vás za vaši údajnou snahu."
"Když slečna dirigentka zmínila, že koncert chtěla zrušit, pomyslela jsem si, že to rozhodně měla udělat. Každopádně rodiče jsou rodiče, a tak dětem zatleskali vestoje, aby měly radost, a utvrdili je v dojmu, že mohou všechno ošidit a očůrat, protože to lidem takhle stačí."
Na Adrianě bylo vidět, že jí to opravdu mrzí, zazoufala: "Tak nestačí. Doufám, že až na to ty děti přijdou, nepůjdou spáchat sebevraždu ani pro antidepresiva." Konec citace.
Proč nám to vadí?
- 3 roky po koncertě už toho s kritikou mnoho nenaděláme. Popis koncertu se v této podobě dostane do celé ČR a každý čtenář, který někdy přišel do styku se Zuškou a školními koncerty si asi pomyslí, že jsme v tom Jičíně parta pěkných šumařů.
- Vulgární rétorika vložená do úst našim dětem, namířená proti člověku, kterého jsme měli opravdu rádi a kterému už se za to nemůžeme omluvit - z toho nám také není dobře.
- Nařčení, že koncerty pořádáme za peníze EU je nejen veliká lež, ale také velmi nebezpečná pomluva. Nikdy jsme si našimi koncerty nevydělávali "zlaťáky do kapsy" a nebudeme s tím ani začínat.
- A to nejdůležitější - máme v paměti ty hodiny nácviku, trémy a snahy každého jednoho dítěte, které na koncertě hrálo. Nikdo z nich nepodvedl ani přípravu, ani koncert samotný a popis jejich snažení jako "ošizení a očůrání" - to nám zkrátka také vadí.
Co jsme tedy podnikli?
18.12.2021 za nás paní učitelka Martina Komárková formulovala veřejně to, co je vlastně asi kamenem celého sporu. Popis reálné akce, zabarvený osobním názorem a spisovatelskou licencí nedává možnost neznalému čtenáři poznat, co je fakt a co románová smyšlenka.
Článek paní učitelky i reakce na něj je možné přečíst v odkazu zde:
https://zpravyceskyraj.cz/vesele-vanoce-jindrisko/
Náš druhý krok je to, že jsme, po poradě se zástupcem města Jičína, které je zřizovatelem naší školy, panem starostou Judr. Janem Malým a také po vyjádření a doporučení dcery skladatele Vadima Petrova, paní Judr. Taťány Vojtové; přistoupili k uveřejnění prohlášení, které má za cíl dementovat to, co nás nejvíce pálí.
Naše vyjádření se objevilo v Jičínském deníku na odkazu zde:
společně s komentářem paní redaktorky Kateřiny Chládkové zde:
https://jicinsky.denik.cz/nazory_region/a-co-deti-budou-jeste-hrat-20220122.html?login=1®=1
Poznámka: Oba články jsou přístupné pouze předplatitelům, ale máme za to, že to nejsou špatně investované peníze - první částka ve výši symbolické 1kč :-)
Náš text otiskl také Jičínský zpravodaj, vydání 2/2022 je stažení zde:
https://www.mujicin.cz/jicinsky-zpravodaj/ds-29460
A to je za nás vše!
Nic dalšího už podnikat nebudeme, nebudeme-li k tomu přinuceni okolnostmi.
Poslední, co k celé události chceme dodat, je toto:
Nezlobíme se na paní autorku za to, že se jí náš koncert nelíbil. Zlobíme se proto, že tuto událost, bez našeho vědomí použila tak, že nás to může před veřejností poškodit. Slova autorčiny obrany, že to má být veselá epizodka v knize, inspirovaná reálným zážitkem, nám bohužel k uklidnění nepomáhají. Máme asi jiný smyl pro humor.
Věříme ale, že tím to všechno končí. Paní spisovatelka si řekla své celorepublikově, my aspoň regionálně. Více energie už tomu dávat nechceme.
Děkujeme, že jste s námi a těšíme se na viděnou na dalších koncertech, výstavách a představeních. Tým učitelů ZUŠ.